Asociace výrobců klinické výživy (AVKV) založená v roce 2010 šesti předními mezinárodními výrobci se dlouhodobě zasazuje o zvyšování dostupnosti nutriční podpory pro všechny pacienty, kteří ji potřebují. Každoročně vypisuje granty na podporu aktivit, které prokazatelně snižují malnutrici u hospitalizovaných pacientů v České republice – jen v roce 2012 rozdělila 790 000 korun.
Logickým krokem proto bylo společné rozhodnutí všech členů, že namísto firemních sympozií na letošním kongresu SKVIMP bude iniciovat uspořádání otevřené diskuse mezi zainteresovanými subjekty. Opět vyšlo najevo, že výživa patří k holistickému přístupu k pacientovi, nikdo nepochybuje o jejím zásadním významu, zároveň však nemá „konkrétního vlastníka“ a není přesně jasné, co, kdo a kdy by měl udělat pro to, aby se situace v nutriční podpoře našich pacientů významně zlepšila.
Z tohoto pohledu hodnotím toto setkání jako zásadní. Výbor SKVIMP a lékaři z různých lékařských oborů přítomní na tomto kongresu jsou dnes hybnou silou, která zajišťuje konkrétní aplikaci výživy na nemocničních odděleních, přestože k tomu často nemají odpovídající systémové podmínky. Nutriční terapeuti a přípravky klinické enterální výživy jsou často první položkou, kterou se nemocnice v rámci úspor rozhodne obětovat. Povědomí o ekonomických dopadech takovéhoto rozhodnutí a především o dopadu na proces uzdravení pacienta je stále ještě nedostačující. Odpovědní představitelé ze strany zdravotních pojišťoven, ministerstva zdravotnictví a SÚKL měli možnost vyslechnout si názory pléna i kolegů z panelu na to, jak by bylo možné situaci řešit.
V diskusi zaznělo, že za optimální by bylo možné považovat stav, při němž by se výživa stala jedním z parametrů hodnocení kvality péče každého zdravotnického zařízení a měla svůj vyčleněný rozpočet. V ideálním systému by bylo možné sledovat cestu pacienta od okamžiku diagnózy až po jeho vyléčení – cestu celým zdravotním systémem, včetně celkových nákladů na pacientovo uzdravení. Všichni účastníci se shodli, že takovýto systém by odhalil mnohé zbytečné vícenáklady a přinesl významnou úsporu v rámci stávajícího nastavení. Takové nastavení však není ve střednědobém horizontu reálné. Ke zlepšení situace by rozhodně přispělo, kdyby všichni lékaři bez ohledu na specializaci měli výživu na mysli při každém kontaktu s pacientem. Významu výživy by měl odpovídat i rozsah výuky na lékařských fakultách.
Nemůžeme si ale dovolit, aby naši pacienti čekali na zajištění ideálních podmínek. I v současném systému je jistě možné najít způsob, jak celé situaci významně pomoci – například zavedením povinného sledování příjmu potravy v dokumentaci pacienta od okamžiku přijetí po celou dobu hospitalizace. To by na jedné straně zlepšilo včasné podání umělé výživy, na druhé straně odhalilo nedostatky, pokud k nutriční intervenci nedošlo, stav pacienta tím byl zkomplikován a proces uzdravení významně prodražen.
V oboru se pohybuji již téměř dvacet let, a tak mohu porovnat letošní hradeckou diskusi s podobnými diskusemi v letech minulých. Z takového srovnání je cítit optimismus. Všeobecné povědomí o nezbytnosti nutriční podpory se významně zlepšilo, existuje i otevřeně deklarovaná vůle všech zúčastněných spolupracovat. Bylo by naivní se domnívat, že ke změně dojde přes noc. Určitě je ale třeba využít okamžiku, navrhnout konkrétní opatření v čase a případně iniciovat vznik pracovní skupiny, která by toto komplexní téma posunovala dopředu. K tomu jsme určitě na letošním kongresu SKVIMP položili dobrý základ.
Eva Vencovská, předsedkyně Asociace výrobců klinické výživy